Skip to main content

Znáte svá práva k Windows 7? (aneb: než kliknete na tlačítko Souhlasím)

 

Autorka: Darina Vodrážková, MCP&MCTS, DAQUAS

V tomto textu se vám pokusíme co nejvíce pomoci s orientací v právech, která získáte, když si pořídíte licenci Windows 7. A při tom si také zopakujete, či se konečně dozvíte, i jaká práva vlastně užíváte teď, když pracujete s Windows Vista nebo XP. Na poli licencí se toho totiž s příchodem nových verzí obvykle tolik nemění. Tohle čtení tedy bude užitečné, i kdybyste ještě přechod na Sedmičky neplánovali.


Software není zboží, ale právo

Když čtete zpravodaj TechNet Flash, nejste v IT žádným amatérem, takže je asi zbytečné vám připomínat, že software nekupujeme do svého vlastnictví jako zboží (čili třeba jako myš či klávesnici), ale že nákupem licence získáváme pouze jistá přesně definovaná práva, jak s daným produktem smíme nakládat a jak jej používat. Když si tedy za taková práva k užití softwaru jednou zaplatíme, je určitě dobré vědět, která to jsou - abychom si své užívání opravdu užili.


Druhým důvodem, proč se o rozsah těchto práv zajímat, je prostý fakt, že pokud by došlo na lámání chleba (třeba při takovém auditu nebo jiné kontrole ve firmě), budeme to my, uživatelé IT na libovolné úrovni podnikové hierarchie, kdo bude muset prokázat, že je zná a že se jich přesně drží. Ve věcech okolo autorského zákona totiž nefunguje nic jako presumpce neviny známá z trestního zákoníku. Autor nám jednou nějaká práva dal, my jsme je přijali (právě oním kliknutím na I agree, Souhlasím), čímž jsme se zavázali je dodržovat, a teď je jen na nás, abychom byli schopni podat dostatek důkazů, že tak činíme. Pokud se nám to nepovede, má se za to, že jsme podmínky udělení licence nedodrželi, a tudíž software užíváme nelegálně.


Je to obdoba situace, kterou důvěrně znají ti, kdo jsou v podniku obdařeni výsadou jednat s finančním úřadem. Zde taky scházející informace či dokumentace otvírá dveře do pekla. Úřad se prostě jen ptá a my dokladujeme, až se z nás kouří. A když nedokladujeme, létají vzduchem pokuty a podobné průšvihy.

Tři cesty k licenci Windows OS

Operační systém se vyskytuje ve dvou podobách. Jako plná verze a jako upgrade. A to platí jako po technické, tak po licenční stránce. Ne vždy jdou ale nutně ruku v ruce. Když chcete koupit plnou verzi, máte k tomu 2 + 1 speciální cestu. Ta speciální se týká dodatečné nápravy nelegálního používání operačního systému a o ní si více povíme příště. Pokud jste v této situaci a nechcete čekat, ozvěte se. Pomůžeme vám ji vyřešit korektně a kvalifikovaně.


K upgrade vede cestiček mnohem více. A některé jsou skutečně neodolatelné a do konce roku velmi výhodné. Leč, z nedostatku prostoru a času si je necháme také na příště.


Jak tedy získat tu plnou? Nejčastějším případem je nákup licence OS rovnou společně s počítačem. Na rozdíl od předchozích let u Windows Vista i Windows 7 platí, že tzv. OEM licence může být dodána pouze tak, že je již předinstalována na kompletním PC. Je součástí počítačové sestavy (je i neoddělitelně zahrnuta v její ceně), ale musí být přesně specifikována - s označením názvu produktu, edice a jazykové verze. Předinstalace musí být provedena s použitím speciální předinstalační sady, kterou mají dodavatelé (system builder) či výrobci hardwaru k dispozici, a která umožňuje, aby licenční ujednání (užívací práva k produktu) přijímal až první skutečný uživatel, nikoli ten, kdo produkt instaloval. Ten, kdo smlouvu odsouhlasí, se mimo jiné totiž zavazuje k tomu, že daný software už neposkytne k užívání nikomu jinému: ... nesmíte... pronajímat software, půjčovat jej nebo poskytovat na leasing..., a pokud jej někomu prodá, musí se postarat o to, aby ten, kdo koupí, byl s podmínkami užívání seznámen: Před jakýmkoli povoleným převodem musí druhá strana souhlasit s tím, že se na převod a užívání softwaru vztahuje tato smlouva.


Ten, kdo OEM licenci dodává, je také vázán speciální smlouvou, která mj. přesně určuje, kde musí být při předání nalepen štítek prokazující pravost softwaru (ochrana proti padělání, tzv. COA - Certificate of Authenticity). Vzhledem k tomu, že se k nám začaly dovážet už i padělky OS v češtině, je rozhodně dobré se zajímat o to, kde a od koho nakupujeme (abychom se neocitli v situaci „šťastného" zákazníka bazaru, který si koupil kradené auto). I v licenčních podmínkách je zachyceno, že dokladem o řádném nabytí licence, je nejen kupní smlouva či faktura, ale též nalepený(!) originální štítek COA.

Licence a aktivace

Takže: již víme, že OEM licence se smí dodat jedině nainstalována na kompletní počítač, a také už jsme pomalu zvyklí na to, že se tyto licence musí tzv. aktivovat. Při aktivaci dochází ke spojení identifikátorů příslušného hardwaru s konkrétním klíčem instalovaného produktu. Hardwarový identifikační klíč nese informaci o několika unikátních součástech počítače. Co se tedy stane, pokud některou z nich potřebujete vyměnit? Přijdete o právo používat operační systém? Dobrá zpráva je, že NE, pokud tou součástí není základní deska (motherboard, MB). Ještě lepší zprávou je, že i v případě, kdy se MB porouchá ve standardní záruční lhůtě, licence OS zůstává v platnosti. Obvykle je po podstatném zásahu do hardwaru (například výměna HD) potřeba provést reaktivaci po telefonu, ale máte na ni nárok, takže ji aktivační linka provede. Jestliže vám dodavatel poskytne netypicky dlouhou záruku, je pak na něm, jak se vyrovná s tím, že součástí jeho dodávky je i OEM software (Obyčejně novou licenci pak zaplatí on. I to je jeden z důvodů, proč jsou prodloužené záruky předmětem prodeje v různých balíčcích.)

Re-imaging

Aktivace, reaktivace... to nejsou naschvály. Je to cesta, která má zajistit dodržování pravidel poněkud razantněji, než text licenční dohody. Microsoft vytrvale hledá balanc mezi tím, jak zkomplikovat život neplatícím uživatelům a ne těm, kteří pravidla respektují. Proto existuje speciální právo na re-imaging softwaru. Především u operačních systémů se dobře uplatní všude, kde je více počítačů. Re-imaging je popsán v oficiálních dokumentech (podrobnosti vám sdělí kompetentní dodavatel), ale zjednodušeně jde o to, že každou legální licenci Windows Professional/Business, pořízenou jako OEM, můžete instalovat s použitím médií a aktivačních mechanismů, které vám poskytují multilicenční smlouvy. Média, která mají k dispozici zákazníci s multilicenční smlouvou, jsou totiž ke stažení jak ve variantě upgradové (se zachováním předchozích nastavení), tak zcela nové instalace. Technicky se tedy dají použít i namísto instalace z OEM médií a aktivovat klíči VLK (u Windows XP), nebo MAK či službou KMS (u Windows Vista nebo Windows 7). Aktivace s využitím klíče MAK a KMS dává administrátorům IT v podnicích do ruky konečně nástroj, kterým mohou řádně ochránit firemní multilicenční klíč před zneužitím, či přímo zprofanováním uživateli. Na rozdíl od předchozích technologií aktivace se v tomto případě totiž skutečně vůbec nemusí žádný z citlivých údajů dostat do ne-hodných rukou. Ještě jednou však zdůrazňuji, že touto instalací (třeba z univerzální podnikové image) lze re-imagovat, nahradit, pouze instalace řádně zakoupených a platných legálních licencí!


Když to jde, tak se to smí?

A na tomto místě si připomeňme ještě jedno důležité pravidlo: To, že něco lze technicky provést, ještě vůbec neznamená, že se to smí. Že to licence povoluje. Kdyby všechen software měl být ošetřen proti zneužití v rozporu s podmínkami licence, byl by pekelně komplikovaný a dost možná by se nakonec všechno začalo řešit podobným brutálním přístupem, jako je vybírání paušálních poplatků z médií „co kdyby se na ně nahrálo něco chráněného autorským právem". Když o tomto „výpalném" s někým diskutuji, vždycky říkám, že je to jako chtít, aby každý zákazník, který si kupuje kuchyňský nůž, šel rovnou odsedět den či dva, protože co kdyby s ním chtěl někdy někoho zapíchnout! V celkovém součtu zákazníků a kuchyňských vražd to pak možná vyjde statisticky správně. Všichni společně si odkroutíme tolik, kolik by náleželo tomu jednomu vrahovi.


Ta analogie se na nás šklebí ale i z jiných pohledů. Kuchyňské nože nevyrábíme schválně tupé a ohebné, aby se s nimi nedalo nikomu uškodit. Předpokládá se jaksi, že všichni vědí, k čemu se takový nůž hodí a k čemu se použít nesmí. Je to dáno výchovou a celkovým kulturním povědomím (pravda, u kanibalů na to mohou mít jiný názor, než je zvykem mezi Evropany). Podobně ovšem k věci přistupují autoři softwarových děl. Aby nebylo pochyb, informaci o tom, k čemu se jejich produkt hodí a jak je smíme používat, nám zapisují do užívacích práv k produktům. Předpokládají přitom, že tato „dohoda" mezi nimi a jejich uživateli se bude dodržovat, protože tak se to s dohodami dělá. A že není potřeba ke každému počítači postavit jednoho policistu, aby sledoval, jak se na něm se softwarem nakládá. To by nám to ty licence zase pěkně prodražilo, což?


Proto zdaleka ne vše, co software umožňuje, jeho licenční smlouva dovolí. ROZSAH LICENCE.Software se neprodává, pouze se uděluje licence k jeho užívání. Tato smlouva vámposkytuje pouze určitá užívací právak funkcím obsaženým k licencované verzi softwaru. Všechna ostatní práva si vyhrazuje společnost Microsoft.

Jak se vyhnout porušení práv k desktopovému OS Windows

Licence se přiřazuje natrvalo k počítači, na němž byla poprvé aktivována. To platí nejen pro OEM licence, ale i pro multilicenční upgrade. Jedinou výjimkou v tomto směru je krabicové balení OS - tzv. FPP, Full Packaged Product (je to poznat i na tom, že je výrazně dražší, než OEM!) Pokud tedy zanikne počítač, k němuž byla licence přiřazena (a to už víme, že zaniká spolu se základní deskou), vezme licenci operačního systému do věčných šrotišť sebou. Z toho, co bylo napsáno v úvodu článku, pak víte, že za spolehlivé vedení evidence, kterou doložíme soulad mezi udělenými právy a naším zacházením se softwarem, zodpovídáme jen my sami. Ve světle této pravdy je jasné, že automatizované nástroje pro správu softwarových prostředků, které jsou u nás na trhu dostupné, jsou neopodstatněně opomíjeny, protože, chceme-li udržet v IT pořádek a právně korektní stav, těžko se bez nich obejdeme.


Licenci smí na daném zařízení používat vždy jeden libovolný uživatel, ale přistupovat k ní vzdáleně smí pouze primární uživatel, jemuž je stroj přidělen. Toto zjednodušené tvrzení najdete v plné právní podobě v několika paragrafech hned zkraje smlouvy: Jednu kopii softwaru smíte nainstalovat do jednoho počítače. Takový počítač je pak „licencovaným počítačem". Software smíte v licencovaném počítači používat nejvýše na dvou procesorech současně. Není-li v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak, nesmíte software používat v žádném jiném počítači. Není-li v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak, smí software používat vždy jen jeden uživatel.


Nerada bych v tomto článku citovala celé znění Licenčních podmínek, to si je samozřejmě můžete přečíst při instalaci, tak jen stručně shrneme, co je a co není „v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak" a co z toho případně vyplývá.


Na Vzdálenou plochu počítače s Windows desktop OS smí z jiného počítače přistoupit buď primární uživatel licencovaného zařízení, nebo i jiný uživatel, ale ten výhradně ze stroje, který je rovněž pokryt stejnou licencí operačního systému. Dále je možné, aby přistoupil i jiný uživatel odkudkoli, pokud jde pouze o využití funkce Vzdálená pomoc.


Ale například nelze instalovat Windows do virtuálního prostředí na serveru tak, aby k virtuálním strojům přistupovalo najednou více uživatelů. Takové oprávnění dává až licence Virtual Enterprise Centralized Desktop (VECD).


A podobně se Windows na desktopu nemohou stát aplikačním serverem pro více uživatelů - ač to technicky lze. Například můžete snadno na Windows Professional instalovat SQL Server Express, Kerio Mail Server či třeba Merak. SQL Server dokáže dokonce běžet na desktopových Windows i v edici Enterprise! A bude to zcela korektní, pokud s jeho daty ovšem bude pracovat (přistupovat k nim, zadávat je, modifikovat i třeba jen číst) pouze jediný primární uživatel daného stroje. Pro všechny ostatní případy musí taková sdílená aplikace běžet na serverovém operačním systému.


Na druhé straně je pravda, že Windows Professional mohou sloužit v malých sítích i více uživatelům pro poskytnutí vyjmenovaných služeb: Smíte umožnit až 20 dalším zařízením získat přístup k softwaru, který je nainstalován v licencovaném počítači, a používat pouze Souborovou službu, Tiskové služby, Internetovou informační službu, Sdílení připojení k Internetu a telefonní služby. (Zde máme jedno obohacení Windows 7 oproti Windows Vista Business nebo Windows XP Professional či starším verzím až k NT Workstation a Workgroup - tam všude byl počet přistupujících uživatelů omezen na 10.)


Dále nelze změnit jazykovou verzi produktu pořízeného jako OEM nebo v krabici. A to ani tak, že byste koupili upgrade v jiném jazyce. Pouze edice Ultimate je přirozeně multijazyčná. Tohle je velká komplikace třeba v případě počítačů dovážených ze zahraničí s tamní licencí. Hladkou cestu k nápravě představuje v podstatě jedině dokoupení Software Assurance, což lze uskutečnit prostřednictvím multilicenční smlouvy pouze do 90 dní od pořízení zařízení s OEM licencí. Tato cesta ovšem přináší ještě řadu dalších výhod, o kterých budeme také psát příště. A krom toho ji lze do konce kalendářního roku nastoupit výjimečně i s počítačem koupeným nejen před 90 dny ale až od loňského 1. srpna (2008)!

Několik upozornění na závěr

Texty psané Italicou jsou citací z dokumentu LICENČNÍ PODMÍNKY PRO SOFTWARE SPOLEČNOSTI MICROSOFT: WINDOWS 7 PROFESSIONAL. Jsou sloučeny a uváděny v pořadí, které odpovídá obsahovému zaměření článku.


Tento článek sám, jeho autoři a koneckonců ani nikdo v této republice si nedělá nárok na oficiální výklad licenčních podmínek společnosti Microsoft. K tomu jsou oprávněni pouze příšlušní právníci společnosti. My se vám ovšem snažíme obsah nedostatečně známých dokumentů co nejvíce zpřístupnit a přiblížit. Aby byl text srozumitelný, nelze všude dosáhnout 100% přesnosti vyjádření.


Pokud se na nás obrátíte jako na své dodavatele softwaru, jsme jistě schopni co nejdokonaleji vyložit správnou aplikaci licenčních pravidel na vaše podmínky, najít nejvýhodnější cesty k pořízení legálních licencí, odpovědět na vaše otázky a vyvrátit pochybnosti, které možná po přečtení máte. A to i dříve, než se pustíme do dalších rozborů v příštím vydání TechNet Flash, kde se budeme věnovat především legalizaci, multilicenčním nákupům upgrade a rozšíření možností Windows prostřednictvím nabídky Software Assurance.

Partner of the year