Licence produktů společnosti Microsoft ve virtuálním prostředí – slíbené pokračování

V minulém TechNet Flashi jsme slíbili, že se tématice licencí ve virtuálním prostředí budeme věnovat znovu. Na začátku je ovšem potřeba se vrátit k tomu, co již bylo řečeno. Licenční oprávnění je přiřazeno k hardwaru a umožňuje jeho využití spouštěním vytvořených či přenesených instancí daného softwaru. Přiřazení licence je možné změnit nejdříve po 90 dnech, pokud nedojde k trvalémuvýpadku hardwaru. V případě, že se virtuální stroje ocitají na různých fyzických serverech častěji než jednou za tři měsíce, je nutné všemu hardwaru, na němž se tento pohyb děje, přiřadit dostatek odpovídajících licencí, které toto stěhování umožní. Tentokrát představíme pilíře pravidel pro virtualizaci aplikačních serverů na příkladu SQL Serveru.

Režim Server/CAL

SQL Server je z licenčního pohledu nejkošatějším produktem. Microsoft jej nabízí v mnoha edicích, někdy také vestavěný v jiném řešení, a k tomu ještě ve dvou licenčních modelech: Server/CAL a Per Processor. V režimu Server/CAL platí, že každá přiřazená licence SQL Serveru jej umožňuje spustit několikrát (co se do technických limitů vejde) v jednom operačním prostředí. Jakmile je ale potřeba provozovat SQL Server nad několika operačními systémy, platí podobná licenční politika, jaká byla v předchozím díle představena u Windows Serveru. Licence edice Standard dává právo na běh SQL Serveru v jednom operačním prostředí, licence Enterprise až ve čtyřech OSE (Operating System Environment) na jednom hardwaru. Edice Datacenter se v režimu Server/CAL vůbec nenabízí, ta je jen Per Processor.

Záložní (Fail-over) servery

Velkou specialitou SQL Serveru, která nemá obdobu u žádného jiného serverového produktu Microsoft, je právo na pasivní záložní instance, které platí v obou licenčních režimech. Platí, že každá licence SQL Serveru povoluje krom běžného fungování s přístupem uživatelů (aktivní uzel) také ještě další běžící instance (maximálně do počtu těch aktivních) na jiném hardwaru (pasivní uzel), které v případě výpadku prvního serveru převezmou jeho úlohu. Je lhostejno, jaká je technologie předávání dat (Log Shipping, Mirroring, Clustering). To má vliv pouze na to, jaký operační systém (resp. jakou jeho edici) bude k realizaci potřeba. Tzv. Fail-over Rights je samozřejmě možné uplatnit i ve virtuálním prostředí. Je potřeba licenčně pokrýt operační systémy, ale každý virtuální SQL Server může mít svůj běžící, leč pasivní (krom výpadku k němu nepřistupují uživatelé) komplement v jiném VOSE (Virtual Operating System Environment).

Multiplexing

Kolik je potřeba klientských přístupových licencí pro SQL Server v režimu Server/CAL? Důležitým licenčním pravidlem je obecně platná podmínka, že licenční pokrytí je třeba zajistit pro všechny, kdo k serverovému produktu přistupují přímo, či nepřímo. Pokud uživatel či zařízení přistoupí k nějakému softwaru prostřednictvím jiného zařízení či softwaru, který sdružuje počet připojení (tzv. multiplexor), nesníží to nijak potřebu klientských licencí.

Každý uživatel, který se dotýká dat uložených v SQL Serveru, potřebuje licenční pokrytí. Je lhostejno, že „vědomě“ uživatelé přistupují pouze k aplikaci, která jim data „prezentuje“; je lhostejno, že vůči SQL Serveru se multiplexor chová jako jediný přístup. Licenční politika hovoří jasně. Licenční pokrytí i pro ty, kdo přistupují nepřímo. Výjimku tvoří případy, kdy na cestě mezi „čtenářem“ či „zadavatelem SQL dat“ a serverem s databázovým úložištěm slouží stará dobrá ruční práce. Tedy pokud data odněkud někam nejsou přenášena skripty, joby či aplikacemi, ale vyžaduje to vždy zásah lidské ruky (zkopírování, uložení, přeposlání apod.).

Licence Per Processor

Tam, kde jsou uživatelé (nebo zařízení) známi, lze mezi způsoby pokrytí zvolit podle toho, co je pro zákazníka výhodnější. Záleží, kolik procesorů celkem SQL řešení využije. Tam, kde je potřeba pokrýt přístupy anonymních uživatelů (například SQL Server jako databáze pro webové stránky), je v podstatě jedinou schůdnou variantou procesorová licence.

Pravidla pro Per Processor license (PPL) říkají, že je potřeba přidělit tolik licencí, na kolika procesorech poběží operační systém, nad nímž SQL Server jede. Takže, pokud nepřijde ke slovu virtualizace, která umožňuje efektivně přidělit operačnímu systému jen subset procesorů, musí být přiřazeno tolik SQL PPL, kolik je všech procesorů v počítači (i kdyby byla nastavena afinita SQL Serveru jen pro využití některých z nich). Nu, a co když virtualizace ke slovu přijde?

SQL Server ve virtuálním prostředí

Nebyl by to ani SQL Server, kdyby existovala jen jediná cesta. Základní pravidlo pro přidělování licencí PPL je tedy jasné. Je vcelku lhostejno, jestli SQL běží v prostředí fyzickém či virtuálním. Složitější je pokrytí serverů s vícejádrovými procesory.

Virtuální stroje v nich mohou mít přiděleny různé počty jader. Pro lepší komunikaci byl tedy zaveden pojem licenční procesor – ten je tvořen všemi jádry, která jsou danému virtuálnímu stroji přidělena. Pokud je jader méně nebo stejně, jako ve fyzických CPU, odpovídá jeden licenční procesor jednomu procesoru fyzickému. Pokud je licenční procesor tvořen více jádry, vyžaduje, aby bylo přiřazeno více procesorových licencí.

Tím to ale nekončí... U SQL Serveru edice Standard platí známá základní pravidla. Kolik fyzických či licenčních procesorů pro každé fyzické a virtuální operační prostředí celkem, tolik procesorových licencí přidělených fyzickému serveru. U edice Enterprise je na výběr ze dvou cest. Buď se přiřazují licence podle výše popsaných pravidel: a pak třeba stroj se 4 CPU, kde bude SQL Server provozován jen ve VOSE nad jedním procesorem, vystačí také s jednou SQL PPL; nebo lze přiřadit tolik licencí, kolik je fyzických procesorů, a potom lze SQL Server provozovat až ve čtyřech prostředích (pozor, není to jako u Windows Serveru 1 + 4, ale celkem 4) na daném hardwaru. U edice Datacenter je zase připraveno příjemné zjednodušení. Lze ji provozovat pouze na serverech, které mají dva a více CPU, licence se přiřadí všem fyzickým procesorům a SQL pak lze provozovat v neomezeném počtu OSE daného stroje.

A ještě více!

SQL Server má také svou Web Edition. Na rozdíl od Windows Web Serveru nespadá do licenčního režimu Specialty Servers, ale je to procesorová licence – podle počtu fyzických a virtuálních CPU. Patřičné pokrytí procesorovými licencemi ovšem dává právo provozovat SQL Server Web Edition vždy v jednom virtuálním, nebo ve fyzickém prostředí.

Mnohem bohatší jsou pak možnosti edic Enterprise a Datacenter, protože na ně se vztahují tzv. pravidla License Mobility – přenášení licencí v serverových farmách. Velmi zjednodušeně je lze popsat tak, že licence se přidělí „farmě“, která může být tvořena až dvěma fyzicky oddělenými datacentry a v rámci celé této farmy lze volně přenášet a spouštět instance v různých prostředích. Naráz podle maximálního počtu přiřazených licencí. Přesná pravidla, kolik je k takovému provozu potřeba licencí, lze vyčíst z dokumentu Užívací práva k produktu. Pokoušet se o jejich výklad tento článek nebude, protože optimalizovat například počet procesorových licencí při virtualizaci, to je konkrétní práce pro profesionálního licenčního konzultanta.

Další produkty ve virtualizačních scénářích

Stejná práva License Mobility mají všechny serverové produkty (s výjimkou operačního systému) v edicích Enteprise a vyšších, pokud přišly na trh po 1. říjnu 2008. Zvláštností je Exchange Server, který má tato „přenosná“ práva i pro edici Standard. Jak Microsoft podporuje virtualizační scénáře v případě serverových operačních systémů, o tom je článek (první díl) v předchozím čísle. Protože ale „ne(z)řízená“ virtualizace může být velmi špatný pán, mají svá bohatá rozšíření i licenční podmínky serverů pro správu z rodiny System Center. Ideální jsou sady licencí nazvané Suite. Co se týče desktopových aplikací, lze zjednodušeně doporučit, aby se pro virtualizaci využívaly výhradně multilicenční varianty produktů. OEM či krabice nejsou proto toto využití příliš vhodné z technických i licenčních důvodů. Více si k tomuto tématu povíme ještě ve třetím pokračování našeho miniseriálu.

A zase stejný závěr, jako v předchozím díle

Škála licenčních výhod pro virtualizační scénáře je pestrá a Microsoft ji vytrvale rozšiřuje. Každé IT řešení je potřeba dimenzovat pečlivě nejen po stránce hardwarových, ale též softwarových požadavků. A to obojí současně, dříve, než se začne cokoli nakupovat, protože oba požadavky spolu souvisejí a navzájem se ovlivňují. Je dobré mít specialisty, kteří ohlídají, aby nebyly poddimenzovány, ale také aby se nic neplatilo zbytečně.

Darina Vodrážková, MCTS, společnost DAQUAS - Licensing Partner of the Year