Skip to main content

Licence produktů společnosti Microsoft ve virtuálním prostředí – 3. díl

Minulá dvě vydání TechNet Flashe přinesla dvě pokračování článku o tom, jaká jsou pravidla pro využití licencí produktů společnosti Microsoft ve scénářích uplatňujících virtualizaci, ať už serverů či desktopových zařízení. V prvním díle byly popsány základní principy práce s licencemi a jejich přiřazování zařízením a uživatelům především s důrazem na operační systémy. Ve druhém díle byla odhalena plnobarevná škála podmínek pro Microsoft SQL Server a některé další aplikační produkty. V závěrečném dílu rozkryjeme zákoutí licenčních podmínek pro desktopové aplikace.

Licence rodiny Microsoft Office

Opět se budeme zabývat nejnovější verzí – Office 2010, s tím, že většina pravidel je zcela identická s verzí 2007 a mnohá jsou shodná i s verzí 2003., kterou je ovšem pomalu radno opouštět, neboť její úplná podpora oficiálně vypršela již před více než rokem.

Vzhledem k zaměření na podmínky pro virtualizaci se nás nijak zvlášť nedotkne ani změna v počtu a uspořádání edic produktu, které doznaly značného zjednodušení, ale především se zaměříme na to, jak se liší podmínky při nákupu Office s počítačem, krabicové verze (často upgrade) a v multilicenční smlouvě.

Ještě stále je poměrně velmi málo známo, že Office OEM a Office MVL (Microsoft Volume License) jsou skutečně dva různé produkty, co se způsobu využití týče. Jak bylo řečeno v prvním díle článku: uživatel smí s produkty zacházet jen tak, jak mu to licenční smlouva výslovně dovolí. To, co licence nezmiňuje (nemusí to ani zakazovat), je tedy uživateli nedovoleno, i když je to technicky proveditelné.

Licence Office pořízená s počítačem umožňuje produkt provozovat výhradně a pouze na zařízení (kompletním sestaveném počítači), s nímž byla pořízena. Tady smí běžet buď v jednom fyzickém, nebo v jednom virtuálním prostředí. Čárka před nebo značí vylučovací význam, takže skutečně je potřeba se rozhodnout a instalovat pouze do jednoho OSE (Operating System Environment). Primární uživatel daného zařízení k němu pak smí přistoupit i vzdáleně (například přes Vzdálenou plochu). V okamžiku, kdy tak učiní, nesmí Office na daném zařízení používat nikdo jiný. Je tohle důležité? Licence Office (a obecně jakékoli desktopové aplikace společnosti Microsoft) je totiž licencí pro zařízení. U tohoto zařízení se pak může vystřídat libovolný počet uživatelů a pracovat s Office. Ovšem takovým zařízením nemůže být server (ani s terminálovými alias remote desktop services, ani s virtualizovanými desktopy). Proč? Jednak s Office na jednom zařízení nesmí pracovat najednou více uživatelů a za druhé: na dálku (vzdáleně) k takovému zařízení smí přistupovat výhradně jedna jediná osoba, a tou je jeho definovaný primární uživatel. Málokdo ovšem pořídí každému zaměstnanci jeho vlastní server...

Toto ustanovení bývá často kamenem úrazu zejména ve větších firmách, které se domnívaly, že ušetří nákupem licencí OEM nebo upgrade v krabicovém balení, ale později narazily na značná licenční omezení těchto variant, které primárně vůbec nejsou určeny pro podnikové nasazení. Pak nezbylo nic jiného, než všechny „výhodně pořízené“ licence nahradit novým nákupem multilicenční varianty. K tomu se ovšem ještě dostaneme.

Office v krabici aneb FPP (Full Package Product). Tato licence je samozřejmě již o něco dražší než OEM, dá se koupit zcela nezávisle na pořizování počítače a je kdykoli přenositelná na jiný, například nástupnický stroj. Opět platí totéž, co u OEM, licence se přiřazuje zařízení, na něm smí běžet v jednom prostředí (fyzickém či virtuálním), přímo u zařízení ji může využít kdokoli, ale na dálku smí přistoupit pouze určený primární uživatel tohoto zařízení.

Po pravdě řečeno, ani s tím „kdokoli“ to není tak úplně jednoduché. Licence musí sloužit tomu, kdo za ni zaplatil. I OEM a krabice mají ve smlouvě ustanovení, které říká, že software nesmíte půjčit, poskytnout či pronajmout třetí straně. Tou je samozřejmě kdokoli, kdo s produktem nepracuje výhradně pro firmu, která licence zakoupila. (Pozor tedy na nabídky pronájmu či leasingu desktopových počítačů se softwarem, mohou být postaveny na nekorektním základě, pokud k nim pronajímatel nemá dokoupena tzv. Rental Rights.)

Ovšem zpět k licenčním výhodám Office v krabici. Oproti OEM je zde jedno právo pro primárního uživatele navíc. Může si totiž se stejnou licencí pořídit ještě jednu instalaci Office na přenosném zařízení (typicky notebooku, protože smartphone v sobě takovou licenci obvykle již nese, pokud na něm Office může běhat). Toto ustanovení již někdy ve verzi 2003, ne-li dříve, nahradilo dřívější právo primárního uživatele instalovat Office z práce i na domácí počítač. Teď může, ale nemusí jít o počítač doma (na něj se vztahují podmínky Software Assurance či Work-at-Home), důležité je, že to musí být počítač přenosný. A vázaný k primárnímu uživateli. Nedá se tedy říct, že s jednou licencí krabicového balení Office můžete pokrýt dva uživatele, kteří se budou střídat u stolního počítače a notebooku. Ale je to přece jen „o licenci více“, než v rámci OEM.

Do sbírky licenčních omezení OEM a FPP patří ještě jedno dost zásadní varování. Firma, která se rozhodne pro tuto cestu nákupu, se samozřejmě zříká jakékoli hromadné správy instalací (a může si připravit nepříjemné peklo, pokud se dostane do situace, kdy bude potřeba všechny individuální licence přeinstalovat a jednu po druhé reaktivovat pomocí manuálního procesu), nemůže využít re-imagingu, protože tato balení Office nemají svůj identický obraz v multilicenčních variantách, a do třetice se vzdala šance na standardizaci používané verze, protože tyto nákupní modely nepovolují downgrade. Proto každá sada uživatelů bude mít zrovna takový Office, který se pro ně dal v daném okamžiku pořídit. Tyto všechny aspekty je důležité vzít v úvahu při určování TCO (celkových nákladů na vlastnictví – apředevším na provoz) a ROI (návratnosti investice). Stručné doporučení je vlastně dost jednoduché: do firmy nad 5 PC Office v OEM nebo v krabici prostě nepatří.

Office MVL – multilicenční nákup, to je úplně jiná kategorie použití. Licence se sice opět přiřazuje zařízení, ale umožňuje:

  • aby ji na tomto zařízení použil ten, kdo s ním pracuje (tedy samozřejmě v rámci jedné firmy)
  • aby zde běžela libovolněkrát v jednom či více operačních prostředích (takže podporuje virtualizaci)
  • aby se namísto zakoupené verze použila verze starší (tedy právo na downgrade)
  • aby primární uživatel instaloval a používal Office i na přenosném zařízení (notebook)
  • aby k Office přistupoval vzdáleně na dané zařízení
  • aby přistupoval k Office instalovanému na síťovém zařízení – a zde přicházejí teprve ke slovu terminálové služby a remote desktop services

Pro úplnost dodejme, že pokud je licence pořízena včetně Software Assurance, tak má uživatel právo i na instalaci Office na domácí počítač (a ten nemusí být přenosný).

Z jedné multilicence Office si tedy užijete mnoho radostí. Podívejme se na příklad:

Zakoupený Office 2010 bude běžet na stolním počítači, třeba dvakrát ve fyzickém a jednou ve virtuálním prostředí. Každá z těchto instalací může být jiná verze (s využitím práva na downgrade), není nutné vždy instalovat komplet všechny komponenty zvolené edice Office, takže lze dosáhnout třeba toho, že ve fyzickém prostředí Windows 7 poběží nejnovější Outlook, starší Excel (třeba kvůli zatím nepřevedeným makrům) a ve virtuálním XP módu ještě i prastarý Access s dožívající specifickou aplikací, kterou nikdo neumí či nechce převádět do nové verze.

Dále bude uživatel mít Office na služebním notebooku, který si brává na cesty ke klientům. Pokud budou mít všichni uživatelé v práci na desktopech multilicenční Office, mohou si samozřejmě takto pokrytý notebook všichni půjčovat, protože každý z nich má své právo k užívání licence na přenosném zařízení.

Office na terminálovém serveru

Pokud pro spouštění starší aplikace nebude vhodná virtualizace desktopů, nabízí se další možnost řešení (zhusta také používaná či dokonce vyžadovaná rozličnými ERP systémy), provozovat Office nebo jeho části v terminálových službách. Terminálové služby jsou jednou z mnoha forem virtualizace – Microsoft používá termín virtualizace prezentační vrstvy. Zde platí, že instalovaná edice nesmí být bohatší, než zakoupená, ale pokud například někteří uživatelé mají licenci Office Professional Plus a někteří jen Office Standard – a na RDS (Remote Desktop Services) Serveru poběží jen Excel a Word, mohou k těmto aplikacím přistupovat všichni společně. Stejně tak instalovaná verze nesmí být novější, než zakoupená, ale posun obráceným směrem (tedy downgrade) jak na serveru, tak na přistupujícím zařízení je zcela legitimní.

Netřeba ani dodávat, že přistupovat vzdáleně k instalacím na síťovém prostředku lze výhradně ze zařízení, které má přidělenu licenci z multilicenčního nákupu Office. Tím zařízením samozřejmě může být i terminál, tenký klient... I tak je licence, která umožní vzdálený provoz, přidělena tomuto klientu, nikoli serveru.

Virtualizace desktopů

V poslední době se do popředí dostává i otázka celých virtualizovaných desktopů. Má samozřejmě spoustu specifických konsekvencí, ale z licenčního pohledu je to (teď již) docela snadné: operační systém (jak psáno v prvním díle seriálu) budiž pořízen a udržován včetně Software Assurance, která umožní běh ve vzdáleném virtuálním prostředí, nebo je možné zakoupit licenci VDA (Virtual Desktop Access). Office pak musí pocházet z multilicenční smlouvy a každý primární uživatel zařízení s přiřazenou licencí Office a Windows (viz výše) pak smí z libovolného místa přistoupit k virtuálnímu desktopu, který je pro něj provozován na serveru.

Darina Vodrážková, licenční expert společnosti DAQUAS, Microsoft Licensing Partner of the Year 2009; článek vzniknul pro publikaci v časopisu IT Systems