Skip to main content

Assurance for IT

Časy se mění. Jistě jste si všimli. Už to není, co to bejvalo... Někteří z nás pamatují doby, kdy si lidé od IT mohli pořídit kdekterou drahou hračku, na niž ukázali prstem. Protože nikdo nerozuměl jejich technickým požadavkům, ale všichni se upírali ke kouzelné podpůrné moci informačních technologií, mohli utrácet málem cokoli. Tahle idylka však nepozorovaně skončila už někdy před deseti lety. Ajtý svou šanci propáslo... Jen v minimu firem dospělo do takové úrovně, že bylo schopno reagovat včas, adekvátně a přesně na potřeby byznysu. V naprosté většině podniků časem vznikl evoluční model odkoukaný od vlaštovek – lepené hnízdečko pod střechou stáje (nebo chlívka). Ale zjevně nepřesně odkoukaný, protože vlaštovčí hnízdo drží jak helvitská víra a slepené IT bylo křehké a rozpadalo se při každém pokusu o změnu nějakého dílku.

Ve snaze o nápravu té křehkosti se díry utěsňovaly dalšími investicemi. Až se po čase IT prostředí změnilo v tuhou krustu, která podniku v pohybu dopředu nenapomáhá, ale brání. Oboroví čarodějníci zakleli uživatele i s jejich požadavky na změny a úpravy do role nenáviděných nepřátel (a nevšimli si, že si tím z nich nadělají nepřátele). Protivníci mnohdy disponovali slušnou bojovou silou. V jejich řadách povstávali rekruti z řad hobbyistů, kteří byli schopni obcházet zákazy a příkazy, nastavení a pokusy IT ovládat chování infrastruktury, tak aby se dala použít ke svému účelu. Hobbyisté věnovali čas studiu, pokusům, leccos dokázali, leccos uměli, pomáhali rozšířit bariéru mezi oficiálním IT a oficiálním byznysem. Nenesli žádnou odpovědnost. Pokud se v důsledku jejich experimentů něco z funkcí zhroutilo, byla to chyba IT, že „to“ neměli dostatečně ošetřeno. Pokud se jim podařilo udělat správný kousek, byla to chyba IT, že už dávno podobnou funkcionalitu firmě nedokázalo dodat.

Za tohoto stavu zbraní přišla krize.

V ní se kdekdo musel nově vyrovnávat s otázkou financí. Ti silnější (nebo „hráči“ s vášní pro risk) si kladli především otázku, kam správně investovat peníze, aby posílili a opevnili svou pozici. Ti opatrnější především hledali, kde se dá co ušetřit. V obou případech to pro IT nedopadalo moc dobře. V minulých letech už jen málokdo pohlížel na toto oddělení jako klíčové pro rozvoj firmy, jako na pilíř, na němž všechno stojí a který stojí za to za všech okolností dále podpírat a rozšiřovat. S nedostatkem prostředků, s omezenými pracovními silami se IT dále posunulo ke hraně propasti, kam by sebou strhlo pořádnou porci podniku, navzdory siláckým prohlášením, že s papírem a tužkou by to šlo líp, že IT peníze jen stojí a nic nepřináší, že nikdy nesplní nic z toho, co byznys požaduje.

Za těchto okolností se jen stěží dařilo udržet všechno pohromadě a aspoň trochu s jistotou v chodu. Během krize se více než kdy předtím ukázalo, že přežijí ty druhy, které jsou schopny se přizpůsobit změně. Tedy: že přežijí ty firmy, které jsou toho schopny. Tam, kde se IT týmy či za IT zodpovědní osamělí bojovníci vzepjali k heroickým výkonům, mohli se posunout ve způsobu, jakým je jejich byznysové protějšky vnímají. Zase je začali brát vážně. Ti nejosvícenější na obou stranách dokázali najít i společnou řeč v tom, jak si mohou navzájem pomoci.

Potřebují ale najít cestu, jak nasazovat nová řešení rychle, s minimálním počátečním vkladem, s platbou, která se dá rozložit na stravitelnější kousky, která nezatěžuje firmu kapitálovou investicí, ale jen operačními náklady. A zároveň podporuje schopnost samostatného fungování IT tím, že v rámci licencí poskytuje navíc i nástroje, které umožní učit sebe i uživatele, minimalizovat rutinní a manuální úkony, zrychlí nalézání a odstraňování chyb a podobně.

Podnik chce mít jistotu, že IT bude schopno adekvátně reagovat na požadované změny. IT chce mít jistotu, že požadované změny neohrozí stabilitu systému, který dosud funguje. Zajistit se v angličtině řekne assure... tak vás asi nepřekvapí, že jedna z cest, jak oběma stranám pomoci k dosažení možností, po kterých společně prahnou, se jmenuje Software Assurance. Zdaleka nejde jen o právo na nové verze...

Software Assurance: „kontextová“ služba

SA si většina IT profesionálů spojuje pouze s právem na nové verze (pokud nějaké takové přijdou během doby, kdy předplatné Software Assurance běží). To je ovšem značně chudý pohled. Nabídka výhod SA, která je popsaná v dokumentech Užívací práva k produktům Microsoft (Product Use Rights, PUR) a zejména Product List, má několik stran a přes deset typů služeb. Mění se podle kontextu toho, v jakém programu a kolik kterých produktů bylo zakoupeno. Mezi výhody Software Assurance patří například poukazy na školení, online kurzy, právo na licence pro záložní servery, konzultační služby pro nasazení nových verzí desktopových aplikací ve velkém či pro tvorbu portálových řešení, rozšířenou technickou podporu, bohatší užívací práva k některým produktům, atd. atd.

Software Assurance je nedílnou součástí smluv Open Value a Open Value Subscription a volitelnou položkou v tradiční smlouvě Open License. Tyto smlouvy umožňují rozložení plateb do stravitelných ročních kousků, které přitom dovolí provádět koncepční (i radikálnější) změny v infrastruktuře, protože se nemusí nechat svazovat postupným shromažďováním finančních prostředků.

Vhodně zvolený model vede ke kýženému cíli: uvolní vám peníze i ruce, takže se budete moci zabývat tím, co je skutečně důležité a co je doopravdy přínosem pro podnik, který IT využívá. Budete moci pracovat s koncepcemi, rozšiřovat služby, které IT poskytuje pro podporu klíčových aktivit, jimiž se firma zabývá, věnovat se více uživatelům, kteří jsou zhusta tím nejužším hrdlem, přes které neprojdou investice k výsledkům.

Více o ní se dozvíte od dobrých dodavatelů licencí Microsoft, anebo samostudiem v přehledném interaktivním(!) pdf.

Je vhodným nástrojem jak pro snižování TCO, tak pro zrychlení ROI. A pokud vám tyto výrazy připadají „odlehlé“, vašim ekonomům jistě napovědí, že by vám měli Software Assurance dopřát. Je to taková pojistka pro IT.

Darina Vodrážková, MPC&MCTS, DAQUAS